proinflační

Slovo "proinflační" je ekonomický termín, který se používá k popisu faktorů nebo politik, které přispívají k růstu inflace. Inflace je ekonomický jev, při kterém dochází k všeobecnému růstu cen zboží a služeb v ekonomice za určité období. Proinflační faktory nebo politiky tedy jsou ty, které zvyšují agregátní poptávku nebo omezují agregátní nabídku, což vede k růstu cenové hladiny. Příklady proinflačních faktorů zahrnují: 1. Expanzivní měnová politika: Centrální banky mohou snižovat úrokové sazby nebo provádět kvantitativní uvolňování, což zvyšuje množství peněz v oběhu a může vést k vyšší spotřebě a investicím, a tím i k inflaci. 2. Fiskální expanze: Vlády mohou zvyšovat své výdaje nebo snižovat daně, což zvyšuje agregátní poptávku a může vést k růstu cen, pokud ekonomika již operuje na hranici svých produkčních možností. 3. Zvýšení nákladů: Růst nákladů na výrobu, například kvůli vyšším cenám surovin nebo zvýšením mezd, může vést firmy k zvýšení cen jejich výrobků. 4. Poptávka převyšující nabídku: Pokud agregátní poptávka roste rychleji než agregátní nabídka, může to vést k nedostatku zboží a služeb, což žene ceny nahoru. Naopak, protiinflační (nebo dezinflační) politiky jsou zaměřeny na snižování inflace nebo její růst zpomalují. Tyto politiky mohou zahrnovat restriktivní měnovou politiku (například zvýšení úrokových sazeb), fiskální restrikci (snížení vládních výdajů nebo zvýšení daní), nebo jiné intervence, které mají za cíl snížit agregátní poptávku nebo zvýšit agregátní nabídku. V kontextu České republiky nebo Evropské unie se termín "proinflační" často používá v diskuzích o ekonomické politice, zvláště v souvislosti s opatřeními centrálních bank nebo vlád, které mohou ovlivnit inflaci.