mladogramatik

Slovo "mladogramatik" pochází z českého lingvistického prostředí a je odvozeno od termínu "Junggrammatiker" nebo "mladogramatikové," což je označení pro skupinu jazykovědců z konce 19. století, zejména z Německa. Mladogramatikové (německy Junggrammatiker) byli skupina lingvistů, kteří působili především v Německu v poslední čtvrtině 19. století. Mezi jejich hlavní představitele patřili August Leskien, Karl Brugmann, Hermann Osthoff a další. Tito vědci se soustředili na historicko-srovnávací studium jazyků, zejména indoevropských jazyků. Hlavní přínos mladogramatiků spočíval v jejich přísném uplatňování principu, že všechny zvukové změny v jazycích probíhají podle určitých zákonitostí, bez výjimky. Tento princip se stal známým jako "princip výjimečnosti" nebo "princip zákonitosti zvukových změn." Mladogramatikové věřili, že jazykové změny lze vysvětlit pomocí přísných fonetických zákonů a odmítali myšlenku, že by jazykové změny mohly být nahodilé nebo nepravidelné. Tato skupina měla významný vliv na rozvoj lingvistiky, zejména na poli historicko-srovnávacího studia jazyků, a jejich myšlenky ovlivnily pozdější lingvistická bádání. Označení "mladogramatik" se tedy vztahuje k osobě, která se hlásí k tomuto směru nebo je ovlivněna jeho myšlenkami.