manýrismus

Manýrismus je umělecký a literární směr, který se objevil v Evropě v 16. století, zejména v Itálii. Termín "manýrismus" pochází z italského slova "maniera," což znamená "způsob" nebo "styl." Manýristické umění a literatura se vyznačují složitostí, nepřirozeností a důrazem na formu nad obsahem. V umění se manýrismus projevoval používáním neobvyklých proporcí, zkreslených tvarů a nepřirozených póz. Umělci jako například Parmigianino a Jacopo da Pontormo vytvářeli díla, která byla charakteristická svou elegancí, sofistikovaností a někdy i podivností. V literatuře se manýrismus projevoval používáním složitých metafor, alegorií a složitých jazykových konstrukcí. Autoři jako například John Donne a Michel de Montaigne psali texty, které byly charakteristické svou komplexností a hloubkou. Manýrismus byl reakcí na renesanční humanismus a jeho důraz na harmonii a rovnováhu. Místo toho manýristé zdůrazňovali složitost, nejistotu a paradox. Tento směr ovlivnil vývoj umění a literatury v Evropě a připravil půdu pro barokní umění a literaturu 17. století.