kalvínství

Kalvínství je teologický a církevní směr, který vznikl v 16. století v rámci protestantské reformace. Je pojmenován po svém zakladateli, francouzském teologovi a reformátoru Janu Kalvínovi. Kalvínství se rozšířilo zejména ve Švýcarsku, Nizozemsku, Skotsku a některých částech Spojených států. Jeho učení a praxe se soustředí na několik klíčových bodů, které se odlišují od katolického a luteránského učení. Mezi hlavní charakteristiky kalvínství patří: 1. Svrchovanost Boží: Kalvínisté zdůrazňují absolutní svrchovanost Boží ve všech věcech, včetně spásy člověka. 2. Předurčení (predestinace): Kalvínisté věří v učení o předurčení, které říká, že Bůh předem určil, kdo bude spasen a kdo ne. 3. Totožnost církve: Kalvínisté kladou důraz na viditelnou církev jako společenství vyvolených, vyznačující se čistotou učení a správným sakramentálním životem. 4. Důraz na Bibli: Stejně jako ostatní protestantské směry, kalvínství klade velký důraz na autoritu Písma svatého (Bibli) v otázkách víry a praxe. 5. Sakramenty: Kalvínisté uznávají pouze dvě sakramenty - křest a Večeři Páně, a to s vlastní teologickou interpretací, která se liší od katolického a luteránského pojetí. Kalvínství ovlivnilo nejen náboženský život, ale také kulturu, politiku a etiku v oblastech, kde se rozšířilo. Jeho dědictví je dodnes patrné v různých církevních tradicích a komunitách po celém světě.