farizej

Slovo "farizej" pochází z hebrejštiny a původně označovalo člena židovské náboženské skupiny, která vznikla v době druhého Chrámu (asi 515 př. n. l. - 70 n. l.). Farizeové byli známí svou přísnou dodržováním židovského zákona, včetně tradic a předpisů, které nebyly přímo uvedeny v Tóře. V Novém zákoně, zejména v evangeliích, jsou farizeové často líčeni jako protivníci Ježíše Krista, kteří ho kritizují za jeho chování a učení, které podle nich porušovalo tradiční židovské předpisy. Ježíš sám často kritizoval farizeje za jejich pokrytectví a lpění na vnějších formách náboženství, místo aby se soustředili na skutečnou víru a spravedlnost. Dnes se termín "farizej" často používá jako synonymum pro pokrytectví nebo pro lidi, kteří se tváří nábožně nebo mravně, ale ve skutečnosti nejsou upřímní nebo spravedliví.