alokátor

Slovo "alokátor" pochází z anglického slova "allocator" a označuje součást programu nebo systému, která je zodpovědná za správu a přidělování paměti nebo jiných zdrojů. Alokátor rozhoduje, jak a kdy přidělit požadované zdroje, jako je paměť, procesorový čas nebo jiné systémové prostředky, pro různé části programu nebo systému. V programování je alokátor klíčovou součástí správy paměti. Jeho úkolem je: 1. Přidělování paměti: Alokátor přiděluje bloky paměti pro různé datové struktury nebo objekty v programu. 2. Uvolňování paměti: Když už není paměť potřebná, alokátor ji uvolňuje, aby mohla být znovu použita. 3. Správa fragmentace: Alokátor se také snaží minimalizovat fragmentaci paměti, ke které dochází, když jsou malé bloky paměti uvolněny a znovu přiděleny, což může vést k neefektivnímu využití paměti. Existují různé typy alokátorů, například: - Statický alokátor: Přiděluje paměť na začátku programu a uvolňuje ji na konci. - Dynamický alokátor: Přiděluje a uvolňuje paměť podle potřeby během běhu programu. - Pool alokátor: Používá předem alokovanou paměť pro rychlejší přidělování a uvolňování. Správný výběr a implementace alokátoru může významně ovlivnit výkon, efektivitu a stabilitu programu nebo systému.