aglutinování

Slovo "aglutinování" pochází z latinského slova "agglutinare," což znamená "slepit" nebo "přilepit." V lingvistice se tento termín používá k popisu určitého typu morfologické struktury jazyků. Aglutinující jazyky jsou takové, ve kterých se gramatické funkce a významy vyjadřují pomocí afixů (předpon a přípon), které se přidávají k základním slovům nebo kořenům. Tyto afixy mají obvykle jasně definovaný význam a jsou snadno rozpoznatelné. Na rozdíl od flektivních jazyků, kde může jeden afix nést více gramatických informací najednou a kde může být hranice mezi morfémy nejasná, aglutinující jazyky přidávají afixy za sebou tak, že každý z nich má specifickou funkci. Příkladem aglutinujícího jazyka je turečtina nebo japonština. Například v turečtině lze ke slovu "ev" (dům) přidat několik přípon za sebou, aby se vyjádřily různé gramatické významy: "ev-de" (v domě), "ev-ler" (domy), "ev-ler-de" (v domech). Aglutinování tedy označuje proces, při kterém se v aglutinujících jazycích tvoří slova a vyjadřují gramatické významy pomocí jasně oddělených a jednoznačných morfémů.