aglutinační

Slovo "aglutinační" pochází z lingvistiky a týká se určitého typu jazyků nebo morfologických procesů. Aglutinační jazyky jsou takové, ve kterých se slova tvoří přidáváním prefixů a sufixů (přípon a předpon) k základním kořenům slov. Tyto afixy mají obvykle jasně definovaný význam a funkci, a často se používají k vyjádření gramatických vztahů, jako je pád, číslo nebo čas. Příklady aglutinačních jazyků zahrnují turečtinu, japonštinu, korejštinu, maďarštinu a mnoho indiánských jazyků. Tyto jazyky se vyznačují tím, že mají relativně jednoduchou fonologii a morfologii, ale komplexní systém afixů, které se používají k vyjádření různých gramatických a lexikálních významů. Například v turečtině lze slovo "ev" (dům) rozšířit o různé sufixy, aby se vytvořily různé tvary, jako je "evler" (domy), "evim" (můj dům), "evinizde" (ve vašem domě) atd. Aglutinační jazyky jsou často protikladem flektivních jazyků, jako je čeština nebo ruština, ve kterých se slova mění pomocí různých flektivních koncovek, které často vyjadřují více gramatických funkcí najednou.