acetylén

Acetylén je uhlovodík se vzorcem C2H2. Je to nejjednodušší alkin, neboť obsahuje trojnou vazbu mezi atomy uhlíku. Za běžných podmínek je to bezbarvý vysoce hořlavý plyn. V technické praxi se využívá jako palivo a surovina pro chemické syntézy. V minulosti se používal pro osvětlování (karbidové lampy). Jeho směs s kyslíkem se používá pro autogenní svařování, tedy svařování plamenem dosahujícím velmi vysoké teploty. Při nedokonalém spalování (nedostatek kyslíku) vzniká saze, proto svítí plamen karbidových lamp. Při jeho spalování s čistým kyslíkem je plamen velmi krátký a nesvítí. Acetylén je lehčí než vzduch (hustota 1,17 kg/m³), při koncentraci 7,7–88,5 % tvoří se vzduchem výbušnou směs. Při tlaku vyšším než 200 kPa (2 bary) může explodovat sám bez přítomnosti vzduchu. Z toho důvodu se nesmí skladovat pod tlakem v ocelových lahvích bez pórního materiálu (např. dřevěné uhlí, křemelina, azbest) napuštěného acetonem. V acetonu se acetylén rozpouští a lze tak skladovat mnohem větší množství plynu bez nebezpečím exploze. Při použití tlakových lahví s acetylénem se nesmí tlak v lahvi snížit pod 0,5 MPa, aby nedošlo k úniku acetonu. Při používání je povoleno odebírat maximálně 1/3 objemu lahve za hodinu, jinak by došlo k úniku acetonu. V místech, kde hrozí nebezpečí výbuchu acetylénu, je zapovězeno kouření a zacházení s otevřeným ohněm. Při hašení požárů s acetylénem je nutné použít dostatečné množství vody, aby byl plyn dostatečně ochlazen a nedošlo k jeho explozi. Při styku s některými kovy, například mědí, vznikají výbušné sloučeniny (acetylénany neboli acetylidy). Z toho důvodu se nesmí používat měď a slitiny mědi (např. mosaz) pro konstrukci zařízení, která přicházejí do styku s acetylénem. Při výrobě acetylénu reakcí karbidu vápníku s vodou dochází ke vzniku velmi zapáchající směsi uhlovodíků, zejména fosfinu. Proto má technický acetylén charakteristický česnekový zápach.