absolutiv

Slovo "absolutiv" pochází z lingvistiky a označuje gramatický pád, který se používá v některých jazycích, zejména v ergativních jazycích. V ergativních jazycích je absolutiv pád, který označuje podmět nepřechodného slovesa a předmět přechodného slovesa. To znamená, že absolutiv je používán pro dvě různé funkce: 1. Podmět nepřechodného slovesa (například "běží" - zde je "běží" nepřechodné sloveso a podmět je v absolutivu). 2. Předmět přechodného slovesa (například "vidí ho" - zde je "ho" předmět přechodného slovesa "vidí" a je v absolutivu). Absolutiv je často považován za základní nebo výchozí pád v ergativních jazycích, protože je používán pro nejzákladnější funkce. Jeho tvar je často jednoduchý a není odvozen od jiného pádu. Příklady jazyků, které používají absolutiv, zahrnují baskičtinu, gruzínštinu, inuktitut a některé jazyky australských domorodců. Je důležité si uvědomit, že absolutiv není stejný jako nominativ, který je používán v mnoha indoevropských jazycích, jako je čeština nebo angličtina. Zatímco nominativ označuje podmět přechodného i nepřechodného slovesa, absolutiv má jinou funkci v ergativních jazycích.