absolutistický

Slovo "absolutistický" pochází z latinského slova "absolutus," což znamená "úplný" nebo "neomezený." V kontextu politologie a historie se termín "absolutistický" používá k popisu systému vlády nebo režimu, ve kterém má jedna osoba, obvykle monarcha nebo diktátor, neomezenou moc nad státem a jeho obyvateli. V absolutistickém systému je veškerá moc soustředěna v rukou vládce, který není omezen žádnými ústavními nebo zákonnými omezeními. To znamená, že vládce má absolutní kontrolu nad legislativou, exekutivou i judikaturou, a jeho rozhodnutí nejsou nikým zpochybňována. Historicky byly absolutistické režimy běžné v Evropě v 17. a 18. století, kdy monarchové jako Ludvík XIV. ve Francii nebo Petr Veliký v Rusku upevňovali svou moc a omezovali vliv šlechty a dalších institucí. Charakteristickými rysy absolutistického režimu jsou: 1. Neomezená moc vládce: Vládce má absolutní autoritu a jeho rozhodnutí jsou konečná. 2. Centralizace moci: Veškerá moc je soustředěna v rukou vládce a jeho administrativy. 3. Omezení nebo zrušení tradičních práv a svobod: Absolutistický vládce často omezuje nebo ruší tradiční práva a svobody poddaných. 4. Potlačení opozice: Opozice vůči vládci je potlačována, často za použití represivních opatření. Příklady absolutistických režimů zahrnují: - Francii za Ludvíka XIV. (1643-1715) - Rusko za Petra Velikého (1682-1725) - Některé německé státy v 18. století V moderní době se termín "absolutistický" používá spíše k popisu historických režimů, zatímco současné režimy s podobnými charakteristikami jsou často označovány jako autoritářské nebo totalitní.